Práce pro zdravotně postižené

Logo Práce pro ZP

 

Kontakt

Národní rada osob se zdravotním postižením
Partyzánská 7, 170 00 Praha 7 - Holešovice
IČ: 708 564 78

 

Mapa stránek

O nás

Aktuální projekty

Ukončené projekty

Činnost v regionech

Dokumenty a odkazy

Poradenství

Aktuality

Podpořte nás

Kde nás najdete

Kontakty na pracovníky NRZP ČR

Platná legislativa pro OZP

ČESKÁ REPUBLIKA

MINIMÁLNÍ MZDA

I. ÚVOD

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením patří dlouhodobě mezi problémy, které se nedaří uspokojivě vyřešit. To dokazuje i vysoký podíl těchto osob na celkovém počtu nezaměstnaných, který výrazně přesahuje procentuální zastoupení osob se zdravotním postižením. V průběhu doby byla přijata a opuštěna celá řada opatření, takže panuje poměrně velká nejistota, jaká je skutečná úprava v současné době platná a do jaké míry je pro potřeby zaměstnávání i na volném trhu práce použitelná a pro zaměstnavatele efektivní. V následujících částech je uveden přehled platné úpravy, včetně ekonomických nástrojů, které zaměstnání osob se zdravotním postižením podporují buď přímo, anebo jsou pro tento účel využitelné v rámci nástrojů politiky zaměstnanosti.

II. SOUPIS RELEVANTNÍ LEGISLATIVY

· Článek 29 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje, že

(1) osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky,

(2) osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.

· Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, zakazuje diskriminaci ve věcech

a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,

b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti,

c) pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,

d) členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují,

e) členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují,

f) sociálního zabezpečení,

g) přiznání a poskytování sociálních výhod,

h) přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování,

i) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování,

j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.

· Zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů

(1) stanoví povinnost zaměstnavatele pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání,

(2) obecně stanoví povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvářet podmínky pro jejich zaměstnání.

· Zákon 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“),

(1) stanoví povinnost zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci zaměstnat nejméně 4% osob se zdravotním postižením z celkového počtu pracovníků. V případě nesplnění je zaměstnavatel povinen odebrat výrobky a služby ve stanovené výši od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% osob se zdravotním postižením, nebo odvést povinnou platbu do státního rozpočtu. Zaměstnavatelé s méně než 25 zaměstnanci tuto povinnost nemají, k zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou motivováni slevou na dani a dalšími pobídkami,

(2) v § 4 odst. 2) zakazuje jakoukoli diskriminaci při uplatňování práva na zaměstnání tedy i z důvodů zdravotního stavu,

(3) v § 8 stanoví úřadu práce – generálnímu ředitelství Úřadu práce např. povinnost součinnosti, povinnost finanční podpory při zaměstnávání osob se zdravotním postižením atd.

Zakotvena je mimo jiné

- zvýšená ochrana osob se zdravotním postižením;

- úprava chráněného pracovního místa;

- příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (podle §78 náleží zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením);

- pracovní rehabilitace a rekvalifikace.

· Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

(1) Podle tohoto zákona mají děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.

(2) Podpůrná opatření spočívají v

a) poradenské pomoci školy a školského poradenského zařízení,

b) úpravě organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně zabezpečení výuky předmětů speciálně pedagogické péče a včetně prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání až o dva roky,

c) úpravě podmínek přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání,

d) použití kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a speciálních učebních pomůcek, využívání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob11a), Braillova písma a podpůrných nebo náhradních komunikačních systémů,

e) úpravě očekávaných výstupů vzdělávání v mezích stanovených rámcovými vzdělávacími programy a akreditovanými vzdělávacími programy,

f) vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu,

g) využití asistenta pedagoga,

h) využití dalšího pedagogického pracovníka, tlumočníka českého znakového jazyka, přepisovatele pro neslyšící nebo možnosti působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů, nebo

i) poskytování vzdělávání nebo školských služeb v prostorách stavebně nebo technicky upravených.

· Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných konkretizuje např.:

(1) podmínky a postupy poskytování podpůrných opatření,

(2) individuální vzdělávací plán žáka se speciálními vzdělávacími potřebami,

(3) činnost a postavení asistenta pedagoga.

· Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů upravuje důchodové pojištění, soustavu důchodů a podmínky nutné k přiznání nároku na důchod.

· Vyhláška MPSV č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

· Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením“), upravuje poskytování peněžitých dávek osobám se zdravotním postižením určených ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postižení a k podpoře jejich sociálního začleňování a průkaz osoby se zdravotním postižením.

· Vyhláška MPSV č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů, upravuje seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených osobám se zdravotním postižením, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku, dovednosti vodicího psa, vzor dočasného průkazu a symboly označení osoby se zdravotním postižením a zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením.

· Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, upravuje systém dávek a podmínky pro jejich přiznání.

· Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, upravuje způsob výpočtu životního minima každého občana (netýká se výlučně osob se zdravotním postižením).

· Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hmotné nouzi“), upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi.

· Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách.

III. DEFINICE ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ

V českém právním řádu neexistuje jednotná legální definice osob se zdravotním postižením. Jednotlivé normy používají pro svou potřebu vlastní vymezení pojmu.

Zákon o zaměstnanosti definuje osoby se zdravotním postižením jako fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni, invalidními v prvním nebo druhém stupni nebo zdravotně znevýhodněnými.

IV. NÁSTROJE PODPORY ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Nezbytným předpokladem je vlastní zájem osob se zdravotním postižením a vlastní aktivita při vyhledávání informací. Obrátit se mohou na nestátní organizace a na (státní) úřady práce.

Osoby se zdravotním postižením mohou získávat informace především prostřednictvím nestátních organizací, zaměřených na osoby se zdravotním postižením.

Úřady práce jsou povinny poskytovat osobám se zdravotním postižením služby podle zákona o zaměstnanosti. Jejich součástí jsou i informace o rekvalifikačních programech apod. Na úřadech práce jsou osoby se zdravotním postižením zaevidovány v běžném procesu, následné informace jim má poskytnout úřad práce v rámci individuálního akčního plánu a v informačních a poradenských střediscích pro volbu povolání, zřízených na úřadě práce.

V neziskové sféře jsou např. pořádány různé informační semináře, týkající se pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením.

Podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR ústředním orgánem mimo jiné‚ pro pracovněprávní vztahy, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, pro zaměstnanost, rekvalifikaci a pro další otázky sociální politiky.

Podle zákona o zaměstnanosti jsou rozsáhlými kompetencemi v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením pověřeny úřady práce, které mají povinnost usilovat o uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce.

Podpora zaměstnanosti osob se zdravotním postižením se uskutečňuje např. formou podpory konkrétních programů, poskytování informací fyzickým osobám i zaměstnavatelům, podpory rekvalifikace a zřizování školících středisek, poskytování zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením atd.

· Tranzitní programy – vyhledávání pracovních míst na trhu práce pro studenty absolventy a osoby v produktivním věku se zdravotním postižením.

· Agentury podporovaného zaměstnávání – poskytují podporu osobám se ztíženým přístupem na otevřený trh práce.

· Pracovně právní poradenství – poradenství, pomoc při hledání a udržení vhodného pracovního místa.

Motivační ustanovení, týkající se podpory osob se zdravotním postižením ke vstupu do zaměstnání, obsahuje zákon o zaměstnanosti a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

· Osobám se zdravotním postižením úřady práce poskytují zvláštní péči při hledání zaměstnání (individuální akční plán).

· Osoby se zdravotním postižením mají právo na rehabilitaci a rekvalifikaci.

· Zákonem je připravena možnost vytvářet pro osoby se zdravotním postižením chráněná pracovní místa.

· V rámci aktivní politiky zaměstnanosti je zakotvena možnost rozvíjet cílené programy zaměstnanosti např. ke zlepšení postavení uchazečů se zdravotním postižením na trhu práce.

· Motivující jsou rovněž daňové úlevy, podle kterých je osobám se zdravotním postižením snižována v odstupňované výši daň z příjmu.

Osoba se zdravotním postižením neztrácí během výkonu zaměstnání žádnou z dávek poskytované státem osobám se zdravotním postižením, a to se při ukončení pracovního poměru nemění.

 

V době výkonu zaměstnávání nejsou vypláceny pouze dávky poskytované podle zákona o hmotné nouzi v případech, kdy osoba, příp. společně posuzované osoby, přestanou být osobami v hmotné nouzi. V případě ukončení pracovního poměru a v případě, že žadatel splňuje podmínky hmotné nouze, je mu podpora znovu vyplácena.

Osoby se zdravotním postižením účastnící se pracovní rehabilitace a rekvalifikace neztrácí žádné příjmy a dávky, na které měly nárok před nástupem do přípravných kurzů. Naopak za určitých podmínek může osoba se zdravotním postižením získat tzv. podporu při rekvalifikaci. Dávka je určena pro osoby se zdravotním postižením, které nepobírají dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu). Podpora při rekvalifikaci je vyšší než podpora v nezaměstnanosti.

· Kvóta – zákon o zaměstnanosti stanoví pro zaměstnavatele, který zaměstnává více než 25 zaměstnanců, povinnost zaměstnat nejméně 4% osob se zdravotním postižením. Pokud tuto povinnost nesplní formou zaměstnávání, má další dvě možnosti:

(1) Za každého pracovníka, o kterého neplní výše uvedenou zákonnou povinnost, musí odebrat výrobky a služby ve výši sedminásobku průměrné mzdy od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% osob se zdravotním postižením, nebo od samostatně výdělečně činných osob se zdravotním postižením. Pokud zvolí tuto formu, ušetří částku za odvod do státního rozpočtu.

(2) Za každého pracovníka, o kterého neplní výše uvedenou zákonnou povinnost, musí odvést do státního rozpočtu 2,5násobek průměrné mzdy.

Pokud zaměstnavatel obecně povinnost nesplní ani jednu ze tří možností, může mu být udělena pokuta až 1 000 000 Kč, stejně jako v případě, že zaměstnavatel nepřizpůsobí pracovní podmínky a pracovní prostředí zaměstnávání osob se zdravotním postižením, neinformuje úřad práce o volných pracovních místech pro tyto osoby, nevede evidenci těchto osob a pracovních míst, která jsou pro ně zaměstnavatelem vyhrazena, nebo neplní další povinnosti ve vztahu k zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

· Sleva na dani – pokud zaměstnavatel zaměstná osobu se zdravotním postižením, může využít podpory státu. V případě, že zaměstnavatel zaměstná osobu s těžším zdravotním postižením, je mu tato osoba započítávána do povinného podílu, jako by zaměstnával tři osoby se zdravotním postižením.

· Chráněná pracovní místa – tuto problematiku upravuje zákon o zaměstnanosti (§ 75 až 78). Na zřízení chráněného pracovního místa poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek, jehož výše je závislá na stupni zdravotního postižení. Zaměstnavatelé mohou získat i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa. Roční výše příspěvku může činit nejvíce 48 000 Kč.

· Pro zaměstnání osob se zdravotním postižením mohou zaměstnavatelé použít také nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a cílených programů k řešení zaměstnanosti. Zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% osob se zdravotním postižením náleží příspěvek od úřadu práce.

· Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Aktivní politiku zaměstnanosti zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních a věcí a úřady práce; podle situace na trhu práce spolupracují s dalšími subjekty. Nástroje, jimiž se realizuje aktivní politika zaměstnanosti, jsou zejména:

(1) Rekvalifikace, tedy získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího dodržování nebo obnovování, kterou provádí pouze zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zákona o zaměstnanosti nebo podle zvláštního právního předpisu, škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu, nebo zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu. Náklady na rekvalifikaci může hradit úřad práce.

(2) Veřejně prospěšné práce, tedy časově omezené pracovní příležitosti, spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo jiných podobných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně. Příspěvky lze zřizovateli hradit až do plné výše nákladů na mzdové prostředky.

(3) Společensky účelná pracovní místa, tedy pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jinak.

(4) Překlenovací příspěvek může úřad práce na základě dohody poskytnout osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání a které byl poskytnut příspěvek na společensky účelná pracovní místa.

V. HLEDÁNÍ PRÁCE

V ČR existují programy pro mladé lidi s postižením, kteří končí školu, a čeká je období hledání si svého místa ve světě. Ve školách, které jsou uzpůsobeny pro žáky s různými typy postižení, bývá často velmi dobré zázemí. Jedná se o úpravy interiérů, přítomnost speciálních pedagogů, poradců, terapeutů. Školy internátního typu nabízejí širokou škálu volnočasových aktivit, pravidelné stravování a údržbu pokojů. Studenti tedy procházejí obdobím školní docházky jako v bavlnce. Ve chvíli, kdy musejí opustit školu a odejít do běžného života, se často dostávají do zcela nových situací, na které nejsou z chráněného prostředí školy připraveni. Dospělý život s sebou nese mnohé nároky. Kromě toho, že musí převzít odpovědnost za vlastní život a vybrat si svou cestu, se také musí vyrovnat s tím, že doba, kdy se jim možnosti samy nabízely, je pryč. Po skončení školy se musí poprat s realitou takovou, jaká je, a být více aktivní. Mnozí si chtějí najít práci, chtějí se osamostatnit, potřebují si najít lékaře, popřípadě jiného odborníka v místě bydliště. Někteří by si rádi našli byt, aktivity pro volný čas, nové přátele a lásky.

· V tomto citlivém období přechodu ze školy do dalšího života se osvědčily tzv. tranzitní programy, které jsou v českých podmínkách organizovány a realizovány většinou neziskovými organizacemi, které tyto služby nabízejí školám pro studenty se zdravotním postižením.

· Dobré je se studenty začít pracovat alespoň 2 roky před opuštěním školy. Zpočátku je možné se studenty pracovat skupinově během výuky, kdy zkušený pracovník tranzitního programu dochází do hodin a probírá se studenty témata, týkající se jejich budoucnosti. Zpočátku jde především o období motivace, kdy studenti dostanou možnost o své budoucnosti přemýšlet a postupně se dozvídají o důležitých oblastech. Tématem je často hledání práce, osobní asistence, volný čas v místě bydliště, rozvoj samostatnosti v oblasti cestování a zařizování osobních věcí, možnost bydlení atd.

· Tranzitní program většinou nabízejí sdružení (neziskové organizace), která poskytují zároveň i další služby pro osoby se zdravotním postižením, např. podporované zaměstnávání, asistenci, podporu při zvyšování samostatnosti, příp. podporu v oblasti bydlení. Je dobré, že student může plynule využívat jejich služby i po skončení školy.

· Zpočátku se tedy student účastní skupinových setkání během výuky, postupně začínají studenti docházet na individuální konzultace s pracovníkem – konzultantem sdružení, kde se zaměří na zjištění oblastí, ve kterých by chtěli pracovat a začínají, za podpory konzultanta, hledat praxi, která by byla v oboru, který je zajímá a kde by si mohli vyzkoušet a naučit se určité pracovní návyky. Student dochází nejčastěji jednou týdně na konzultaci, kde spolu s konzultantem nejdřív sepíše individuální plán, podle kterého potom spolu dále pracují na vyhledávání a posléze zajištění praxe. V průběhu hledání praxe se student učí např. plánovat, telefonovat, vyhledávat na internetu, psát e-maily, navštěvovat různá pracoviště. Důležitým bodem celé spolupráce je studentova aktivita při všech činnostech a jeho zapojení do celého procesu. Není účelem, aby konzultant rychle našel praxi, aniž by pro to student mohl něco udělat. Cílem je vlastně naučit se, co takové hledání obnáší a seznámit se se všemi kroky na vlastní kůži.

· Zároveň může student v odpoledních hodinách (tedy již v době mimo školu) začít docházet na tzv. jobkluby, kde se setkává např. s lidmi s podobným typem postižení, kteří si již našli práci nebo praxi, nasměruje se na témata, spojená s hledáním práce a jejím udržením.

· Jakmile se podaří najít vhodnou praxi a domluvit pracovní náplň, odpovídající na jedné straně potřebám zaměstnavatele a na straně druhé možnostem a dovednostem studenta, je potřeba zajistit asistenci. Asistent bývá stejně jako konzultant zaměstnancem sdružení, které zajišťuje tranzitní program, a dochází se studentem na pracoviště. V souvislosti s praxí je třeba nacvičit také cestu na pracoviště a tam potom jednotlivé pracovní úkoly, domluvit s vedením způsob zadávání a odevzdávání práce, místo a čas praxe a dobu, po kterou bude student na pracoviště docházet. Většinou docházejí studenti na praxi
1-2x týdně na několik hodin dopoledne po dobu školního roku. Tyto programy nefungují zdaleka při všech školách pro žáky s postižením. V několika školách, většinou díky osvícenému vedení a dlouhodobé spolupráci nějaké neziskové organizace, se podařilo zařadit tranzitní program do koncepce školy, praxe jsou pak součástí vzdělávání žáků a mohou probíhat v dopoledních hodinách. Praxe ve zmíněné podobě by měla probíhat minimálně v posledním roce školy. Někdy se také stává, že student v průběhu praxe zjistí, že činnosti, o kterých si původně myslel, že ho budou bavit a naplňovat, ho při dlouhodobém vykonávání příliš nebaví. Je logické, že dokud si člověk něco nevyzkouší, nemůže říci, jestli ho to baví nebo ne. Proto je tak důležité dát studentům možnost už ve škole si vyzkoušet co nejvíc činností.

· Ve chvíli, kdy student končí školu, může pokračovat ve spolupráci se sdružením a vybrat si z nabízených služeb pro absolventy. Nabídka pražských sdružení se trochu liší, i když v zásadě se jedná o podporu v oblasti bydlení a volného času. Některá sdružení mají nabídku komplexnější, jiná se více zaměřují na pracovní uplatnění a spolupracují se sdruženími, která poskytují další služby, např. v oblasti soběstačnosti a volného času. Pokud tedy klient projeví zájem i o další služby, doporučí mu jiné sdružení.

Pracovní asistence bývá součástí nabídek sdružení, které se zabývá podporou v oblasti zaměstnávání. Mohou ji však poskytovat i zaměstnavatelé v rámci přípravy k práci. Hlavním úkolem pracovního asistenta je pomáhat lidem s postižením se začleněním do pracovního procesu na nechráněném pracovním trhu. Pracovní asistent pomáhá klientům nejen v tom, aby se dobře naučili jednotlivé pracovní činnosti a postupy (např. od krájení zeleniny, přes skenování až po vytírání podlahy), ale také to, aby dobře zapadli do kolektivu spolupracovníků nebo si uměli vyjednat dovolenou u nadřízeného. U některých klientů je také potřeba trénovat cestu z domova do zaměstnání a zpět. Asistence probíhají po celé Praze a v různých časech. Cílem pracovních asistencí je co největší osamostatnění klientů v zaměstnání tak, aby mohli pracovat samostatně, bez jakékoliv podpory.

 
     

 

© 2011 Všechna práva obsahu vyhrazena. | Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. | Blind friendly!

Mapa stránek | Sitemap

IT Profi s.r.o. správa portálu.