3.2. Povinnosti zaměstnavatele k zaměstnancům se zdravotním postižením

Zaměstnavatel má vůči zaměstnancům se zdravotním postižením stejné povinnosti jako k jiným zaměstnancům. Zaměstnavatel je povinen za zaměstnance, který pobírá invalidní důchod I., II., nebo III. stupně odvádět pravidelné měsíční platby zdravotního a sociálního pojištění a platby na státní politiku zaměstnanosti. I když lidem, kterým byl přiznán invalidní důchod III. stupně, je hrazeno zdravotní a sociální pojištění státem, ale v rámci pracovního poměru jsou obě pojištění hrazena i zaměstnavatelem.

Zaměstnavatel má povinnost stanovovat výši měsíční mzdy zaměstnance se zdravotním postižením stejným způsobem jako jiným zaměstnancům. Od 1. 1. 2017 přiznání invalidního důchodu není důvodem k nižší finanční odměně, než by byla stanovena v rámci stejné pracovní pozice zaměstnanci, který není osobou se zdravotním postižením. Nařízení vlády č. 336/2016 Sb. stanoví částky minimální mzdy a úrovně mzdových tarifů v závislosti na náročnosti práce. Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí:

Skupina prací

Nejnižší úroveň zaručené mzdy

v Kč za hodinu

v Kč za měsíc

1.

66,00

11000

2.

72,90

12200

3.

80,50

13400

4.

88,80

14800

5.

98,10

16400

6.

108,30

18100

7.

119,60

19900

8.

132,00

22000

 

Nejdůležitější je:

 

· Odstranění diskriminace poživatelů invalidního důchodu v oblasti odměňování ve vztahu k jiným kategoriím zaměstnanců. Zatímco dosavadní úpravy ve větší či menší míře stanovily výši minimální mzdy i mzdových tarifů pro tyto osoby ve snížené výši (např. do konce roku 2016 je základní výše minimální mzdy 9 900 Kč), u poživatelů invalidních důchodů jen 9 300 Kč.