Lidé se zdravotním postižením mají na základě svého zdravotního stavu problém nalézt vhodné pracovní uplatnění. Proto je třeba určité systémové součinnosti mezi zaměstnavateli a státními institucemi. Vhodnými strategiemi a koncepcemi v oblasti zaměstnávání se zabývá MPSV ČR a úřady práce. Nejen zaměstnavatelé mají vůči úřadům práce povinnosti, ale i oni mohou žádat o spolupráci těchto institucí, viz citace §79 až §80 zákona o zaměstnanosti:

㤠79

Zaměstnavatelé jsou oprávněni požadovat od krajských poboček Úřadu práce

a) informace a poradenství v otázkách spojených se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením,

b) součinnost při vyhrazování pracovních míst zvláště vhodných pro osoby se zdravotním postižením,

c) spolupráci při vytváření vhodných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,

d) spolupráci při řešení individuálního přizpůsobování pracovních míst a pracovních podmínek pro osoby se zdravotním postižením.

§ 80

Zaměstnavatelé jsou povinni

a) rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem poskytovatele pracovnělékařských služeb možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,

b) spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace,

c) vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením; evidence obsahuje údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením (§ 67 odst. 2),

d) vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.“.