Zaměstnavatelé ale i zaměstnanci, kterým byl přiznán invalidní důchod, často nejsou informováni o tom, zda a v jakém rozsahu mohou vykonávat výdělečnou činnost tak, aby to neohrozilo pobírání invalidního důchodu. V této souvislosti si řada zaměstnavatelů pokládá několik stěžejních otázek:

1) Zda mohou lidé, kterým byl přiznán invalidní důchod pracovat?

Lidé, kterým byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu I., II., nebo III. stupně mohou využívat svého zbytkového pracovního potenciálu k obstarávání finančních zdrojů např.: pravidelnou výdělečnou činností.

2) Jak velký může být pracovní úvazek u zaměstnanců, kterým byl přiznán invalidní důchod?

Zákony České republiky žádným způsobem nespecifikují možnosti a limity výdělečné činnosti u osob, kterým byl přiznán invalidní důchod. V současné době neexistuje žádné právní ustanovení, které by regulovalo, omezovalo, nebo nějakým způsobem specifikovalo možnost výdělečné činnosti co do výše pracovního úvazku a ve smyslu omezení finančního výdělku u poživatelů invalidních důchodů.

Každý člověk se zdravotním postižením rozhoduje sám o tom, v jakém rozsahu zvládne pracovní činnosti a to vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, pracovnímu prostředí a obsahu pracovních činností.

3) Jak velký může být finanční výdělek z pracovní činnosti u zaměstnanců s invalidním důchodem?

V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by nějakým způsobem omezoval výši finančního výdělku u poživatelů invalidních důchodů. Občan České republiky nemusí volit mezi možností pracovního uplatnění a pobíráním invalidního důchodu. Do 1. 1. 2006 existovalo omezení finančního příjmu u poživatelů tzv. částečných invalidních důchodů (nyní invalidních důchodu pro invaliditu I. a II. stupně). Takové právní ustanovení bylo zrušeno a tato skupina poživatelů invalidního důchodu již není omezena vzhledem k výši finančního příjmu z výdělečné činnosti.

4) Jaká forma pracovněprávního vztahu může být uplatněna u zaměstnance se zdravotním postižením?

Zaměstnanci se zdravotním postižením se často setkávají s uzavíráním pracovního poměru na dobu určitou, jejíž podmínky jsou upraveny v §39 zákoníku práce, viz citace §39 odst. 1 – odst. 5.

㤠39

Pracovní poměr na dobu určitou

(1) Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání.

(2) Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu17).

(4) Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví

a) bližší vymezení těchto důvodů,

b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou,

c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat,

d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.

Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.

(5) Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.

(6) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce 18) a zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele (§ 307a, 308 a 309).“.

Z citovaného právního ustanovení nevyplývá žádná povinnost, či nutnost zaměstnavatele uzavírat pracovní poměr na dobu určitou u zaměstnanců se zákoníkem práce. Důvody, proč tak někteří zaměstnavatelé činí, nejsou opodstatněny na základě právních ustanovení zákoníku práce.

5) Je rozdíl v možnosti pracovního úvazku u zaměstnance s invalidním důchodem I. stupně, II. stupně, nebo III. stupně?

V zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákoníku práce, ani zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, není uvedeno žádné právní ustanovení, které by upravovalo výši pracovního úvazku vzhledem ke stupni přiznané invalidity.

Kritéria pro určení výše pracovního úvazku u zaměstnance se zdravotním postižením jsou individuální, ale mezi obecná kritéria lze zahrnout:

· Výčet omezujících faktorů vzhledem k možné pracovní činnosti poživatele invalidního důchodu. Tyto faktory vzhledem k výkonu pracovní činnosti jsou uvedeny v pracovní rekomandaci, kterou vydává poživatelům invalidních důchodů, pro účely pracovního uplatnění lékařská posudková komise České správy sociálního zabezpečení.

· Fyzické i psychické schopnosti zaměstnance se zdravotním postižením. Dva zaměstnanci s podobným zněním pracovní rekomandace mohou mít zcela odlišnou pracovní výkonnost a schopnosti.

· Adaptaci na zdravotní postižení.

· Profesní odbornost.

6) Někteří lidé se zdravotním postižením jsou v určitých činnostech závislí na pomoci jiných lidí a pobírají příspěvek na péči. Mohou tito lidé pracovat?

Přiznání příspěvku na péči jakéhokoliv stupně nelze považovat za překážku v uzavření pracovního poměru. Pracovní činnost není omezena pobírání příspěvku na péči. Výše příspěvku na péči nesmí být změněna na základě pracovního uplatnění.

7) Někteří lidé mají přiznaný invalidní důchod, kdy je možný „pracovní výkonu za zcela mimořádných podmínek“ a jiní ne. Znamená to, že tito lidé mohou pracovat jen někdy, výjimečně?

Lidé, kteří mohou pracovat za zcela mimořádných pracovních podmínek, potřebují k výkonu práce určité úpravy např.: úpravu prostředí, speciální kompenzační pomůcky, tlumočníka pro neslyšící, pomoc jiné fyzické osoby atd. Tito lidé mohou pracovat podle svých fyzických a psychických schopností a možností. Výjimečnost není v tom, že mohou pracovat „občas“, ale v nestandardnosti pracovních podmínek.

Nejdůležitější je:

· Zaměstnanci s přiznaným invalidním důchodem, mohou uzavřít pracovní poměr, a to i ti, kterým byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně.

· Výše pracovního úvazku není omezena přiznáním invalidního důchodu. ALE POZOR OSOBY INVALIDNÍ VE III. STUPNI MOHOU BÝT PŘI VĚTŠÍM ÚVAZKU OHROŽENI SNÍŽENÍM STUPNĚ INVALIDITY.

· Zaměstnanci s přiznaným invalidním důchodem nejsou omezeni ve výši finančního výdělku ze závislé pracovní činnosti.

· Není pravda, že zaměstnanci se zdravotním postižením musí mít výhradně uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou.

· Příspěvek na péči, který je přiznáván lidem s těžkým zdravotním postižením, není překážkou pro uzavření pracovního poměru. Zaměstnavatelé by se ani neměli zajímat informace o přiznání či nepřiznání příspěvku.

· Zaměstnavatelé, kteří by potřebovali poskytnout odpovědi na otázky spojené se zaměstnáváním zaměstnanců se zdravotním postižením, se mohou obrátit na Poradnu Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. Kontakty je možné nalézt na webovém portále: www.nrpz.cz.