Lidé s různým stupněm sluchového postižení jsou již v průběhu svého předškolního a školního života v přípravě na budoucí zaměstnání vedeni nejrůznějšími metodami kompenzace (učení orální řeči s odezíráním mluvené řeči, event. v kombinaci s učením znakovému jazyku) a používáním různých kompenzačních pomůcek (sluchadla, kochleární implantáty atd.) ke zvládnutí svého handicapu, a tak i k dobrému společenskému a pracovnímu uplatnění. Event. mohou potřebovat z hlediska zajištění přístupného pracovního prostředí přizpůsobit některé aspekty pracoviště, např. možnost využívat signalizační kompenzační pomůcky.

Záleží na způsobu komunikace zaměstnance se sluchovým postižením. Lidé se sluchovým postižením používají ke komunikaci mezi sebou vícero komunikačních systémů, orální řeč s odezíráním mluvené řeči, orální řeč s odezíráním mluvené řeči v kombinaci se znakovým jazykem, znakový jazyk v kombinaci s odezíráním mluvené řeči, a pro komunikaci s lidmi používajícími pouze mluvený jazyk a řeč, orální řeč s odezíráním mluvené řeči či využívají služeb tlumočníka do a ze znakového jazyka.

Tzn., lidé s různým stupněm sluchového postižení mohou i nemusí využívat ke komunikaci svůj sluch (paradoxně nezáleží na stupni ztráty sluchu, ale především na možnostech kompenzace sluchového postižení) a sluchový handicap kompenzovat např. používáním kvalitních sluchadel zesilujících zvuk a tlumících hluk či kochleárního implantátu a odezíráním mluvené řeči mluvčího. Při používání např. mobilních telefonů se sluchově postiženým dobře osvědčuje funkce Bluetooth, která přenáší zvuk přímo do sluchadla prostřednictvím přídatné pomůcky propojené s mobilním telefonem a sluchadlem, bez zkreslení a okolního hluku.

Pro schopnost komunikace je důležitá srozumitelnost verbálního projevu, nejen osoby se sluchovým postižením, ale především i osoby dobře slyšící, která by měla správně artikulovat. Lidé se sluchovým postižením, i neslyšící, mohou být a často i jsou schopni svůj handicap kompenzovat mluvenou řečí a odezíráním mluvené řeči, byť výslovnost může být i horší, např. sykavek, neboť může chybět adekvátní vlastní sluchová kontrola nad správnou výslovností. Řečový projev může být i hlasitější a monotónní, zvláště u neslyšících a lidí se zbytky sluchu, resp. s praktickou hluchotou, avšak ani toto není pravidlem.

Rozšířeným mýtem je, bohužel, představa, že každý, kdo neslyší či špatně slyší, používá znakový jazyk. Ve skutečnosti znakový jazyk zná a používá jen skupinka lidí se sluchovým postižením, často lidé, kteří se nejprve naučili znakový jazyk a orální řeč s odezíráním mluvené řeči až následně, s různou mírou úspěšnosti. Další vymezenou skupinou jsou lidé, kteří ovládají orální řeč s odezíráním mluvené řeči i znakový jazyk. Početnou skupinu naopak tvoří lidé ohluchlí a těžce nedoslýchaví, kteří se naučili pouze orální řeč s odezíráním mluvené řeči a znakový jazyk je tak pro ně cizím jazykem, jako pro slyšícího člověka třeba arabština. Samostatnou skupinku tvoří lidé, u kterých vzniklo těžké sluchové postižení již před vytvořením řeči a přesto se s častou a pravidelnou pomocí erudovaného logopeda při dobrém rodinném zázemí dokázali naučit mluvit a odezírat mluvenou řeč. Znakový jazyk se nenaučili a ke komunikaci tak ani nepotřebovali.

Jak z výše uvedeného vyplývá, neexistuje jen jeden jediný správný způsob, jde vždy o hledání způsobu komunikace, u neslyšících se nejčastěji osvědčuje kombinace znakového jazyka a mluvené řeči s odezíráním. Někteří neslyšící nemusí dobře používat mluvenou řeč, tzn. dobře vyslovovat, ale mohou rozumět dobře artikulované mluvené řeči odezíráním.

Ohledně získání kvalitního vzdělání pro osoby se sluchovým postižením je dnešní situace diametrálně odlišná oproti období před rokem 1989, rozšířily se nejen obory nematuritního studia, ale především se výrazně rozrostl počet specializovaných středních škol zakončených maturitou, pro studenty se všemi typy a stupni sluchových vad. Rozšířila se nabídka maturitních studijních oborů, včetně nabídky nástavbových oborů.

Současně je stále více využívána možnost vzdělávání v tzv. integraci, tzn., jde o studium v klasických školách (základních, středních s maturitou a vysokých), bez speciálního zaměření na osoby se sluchovým postižením, společně se spolužáky bez sluchového postižení, v případě potřeby lze v nich využívat i možnosti tlumočnických služeb při vyučování, o které lze požádat zřizovatele školy, či využívat simultánní přepis mluvené řeči.

Integrace lidí s jakýmkoliv druhem zdravotního postižení je trendem, který vede k dlouhodobé formě zkvalitňování jejich života, resp. jedná se o jejich začlenění do majoritní společnosti. Úspěch školní integrace nezávisí na charakteristikách žáka/studenta, nýbrž na svědomitosti a tvůrčích schopnostech rodin, učitelů a zřizovatelů škol. Jde o kombinaci jednotného systému vzdělávání, tzn. sloučení toho nejlepšího ze speciálního a běžného školství. Možnosti integrovaného vzdělávání či segregace do speciální školy již v základním vzdělávacím proudu mají své výhody a nevýhody, avšak řešení problémů, které mohou nastat v integrovaném vzdělávání na škole běžného typu, může později přinést mnoho užitečného v samotném každodenním životě lidí s postižením.

Tzn., i neslyšící tak mohou studovat jakýkoli obor na jakékoli škole. Nenávratně zmizela doba totality, kdy bylo většině lidí s těžkým sluchovým postižením studium odpíráno, přestože měli zájem a všechny předpoklady.

Další možností komunikace lidí s těžkým sluchovým postižením při kontaktu se zaměstnavateli je simultánní přepis mluvené řeči. Simultánní přepis mluvené řeči je jedním z deseti dorozumívacích prostředků, které jmenuje zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, v platném znění. Uvedenou službu zajišťuje Centrum zprostředkování simultánního přepisu (CZSP) České unie neslyšících nebo firma Transkript online s.r.o. Tato společnost vyvinula pro osoby se sluchovým postižením software eScribeDroid, který pomocí mobilních zařízení umožňuje použít přepis na dálku kdekoliv v terénu, kde je dostatečné internetové pokrytí mobilním 3G signálem nebo Wi-Fi. Společnost nabízí své služby také zaměstnavatelům, např. nastavení nejvhodnější komunikační strategie ve vztahu k zaměstnancům se sluchovým postižením, zajištění online přepisu v rámci jednorázových prezentací či jiných akcí.

Možnosti a kvalita pracovního uplatnění jsou přímo závislé nejen na možnostech a schopnostech kompenzace vlastního sluchového postižení, ale i na informovanosti a adekvátním přístupu potenciálních zaměstnavatelů. Zaměstnavatelé se nemusí obávat přijetí do pracovního poměru ani zaměstnanců ze skupinky lidí, kteří používají ke komunikaci především znakový jazyk, včetně odezírání mluvené řeči s různou mírou dovednosti, neboť si mohou zajistit, nebo i zaměstnavatel sám, v případě potřeby tlumočníka do a ze znakového jazyka. V tomto směru poskytuje podporu Agentura profesního poradenství pro neslyšící, která firmám nabízí službu tzv. on-line tlumočení. Prostřednictvím webových kamer lze tlumočit potřebné informace „na dálku“. Informace o službě této agentury je možné najít na webovém portálu: http://www.helpnet.cz/inspo/inspo-2011/textove-prezentace/44291-3

V dnešní době, při stále širších možnostech kompenzace sluchového handicapu a možnostech získání kvalitního vzdělání klasického středoškolského a vysokoškolského typu, není uvedený handicap problémem v pracovním a společenském uplatnění lidí se sluchovým postižením. Překážky týkající se schopnosti verbální komunikace, jak již bylo uvedeno výše, lze překonávat nejrůznějšími metodami kompenzace sluchového handicapu, používáním kompenzačních pomůcek, simultánním přepisem mluvené řeči, asistencí tlumočníka atd. Je třeba si uvědomit, že pro zaměstnance se sluchovým postižením není problémem úspěšně plnit pracovní úkoly, avšak že jde především o adekvátní přístup zaměstnavatele.

S ohledem na dosažené vzdělání, kterého dosáhli, a s ohledem na možnosti a schopnosti kompenzace sluchového postižení mohou lidé s různým (i nejtěžším) stupněm sluchového postižení vykonávat v podstatě jakoukoliv pracovní činnost, kterou chtějí a jsou schopni vykonávat. Nelze tak direktivně vymezit profese a pracovní pozice pro osoby se sluchovým postižením v 21. století, věku bouřlivého rozvoje nejen moderních informačních technologií.

Vhodné profese a pracovní pozice pro zaměstnance se sluchovým postižením:

• Učňovské obory – cukrář, elektrikář, krejčí, kuchař, malíř (natěrač, lakýrník), pekař, zahradník, zámečník, automechanik, obuvník, knihař
• Technické obory – asistent zubního technika, IT specialista, fotograf, technik v divadlech, nábytkářství atd.
• Humanitní obory – český jazyk a znakový jazyk neslyšících, psychologie,
• Pedagogické obory – speciální pedagogika, andragogika,
• Umělecké obory – herectví pro neslyšící,
• Administrativa (především pro nedoslýchavé) – odborný referent, poštovní doručovatel,
• Služby pro veřejnost – úklid, pokojová služba, služba v prádelnách, kosmetička, pedikérka, modeláž nehtů atd.