1. Osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve III. stupni podle § 39 odst. 2 písm. c), zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) pokles pracovní schopnosti o 70 a více % (dále jen „osoby s těžším zdravotním postižením“), lze z hlediska zaměstnávání dělit do dvou skupin:

a) osoby invalidní ve III. stupni podle § 39 odst. 2 písm. c), zákona o důchodovém pojištění. Pokud není současně stanoveno, že je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, nemůžou být tyto osoby registrovány na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, nevztahují se na ně ustanovení o veřejně prospěšné práci ani o společensky účelných pracovních místech.

b) osoby invalidní ve III. stupni podle § 39 odst. 2 písm. c), zákona o důchodovém pojištění s tím, že jsou schopné výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. (Pozn. Tyto osoby mohou být registrováni na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání se všemi z toho vyplývajícími důsledky.)

2. Osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v I. nebo II. stupni. Jde o osoby, jejichž pracovní schopnost poklesla o 35-49%, resp. o 50-69%.

POZOR, POZOR, POZOR!  UZNÁNÍ OSOBY ZA INVALIDNÍ V JAKÉMKOLIV STUPNI NELZE ZTOTOŽŇOVAT S PŘIZNÁNÍM INVALIDNÍHO DŮCHODU! PŘI NESPLNĚNÍ POTŘEBNÉ DOBY POJIŠTĚNÍ NÁROK NA INVALIDNÍ DŮCHOD NENÍ!

3. Osoby, které byly rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoby zdravotně znevýhodněné“). Za zdravotně znevýhodněnou osobu podle se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.