Oblast pracovněprávních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jsou upraveny zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a v dalších doplňujících právních předpisech, které se nějakým způsobem dotýkají vztahu mezi oběma subjekty, jako jsou např.: nařízení vlády atd.

Řada zaměstnavatelů se domnívá, že pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem se zdravotním postižením a zaměstnavatelem mají v rámci zákoníku práce některá specifická ochranná právní ustanovení. Tak tomu opravdu bylo při účinnosti zákona č. 65/1965 Sb. (zrušený zákoník práce). Platný zákoník práce upravuje všechna práva a povinnosti zaměstnanců se zdravotním postižením stejným způsobem jako u ostatních zaměstnanců. Formy pracovního poměru, trvání pracovního poměru, ukončení pracovního poměru, jsou uplatňovány stejným způsobem, jako u jiných zaměstnanců.

Nejdůležitější je:

• Zákoník práce negarantuje v rámci pracovněprávního vztahu žádnou nadstandardní ochranu zaměstnancům se zdravotním postižením, a to především ve smyslu ukončení pracovního poměru.